Showing 3746 results

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Pocta Fafejtovi (1972, autorem Jan Ságl)

Autorizovaná reprezentace instalační verze audiovizuálního díla Jako z filmu - kanál 1 (2016, autorem Tomáš Svoboda)

MediaInfo report archivního masteru alternativní verze audiovizuálního díla Barvy (1984, autorem Radek Pilař)

Krátký rodinný film natočený v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy s rodinou básníka Václava Fišera. Film byl později doplněn o barevné malby na povrch pásu, které korespondují s kompozicí a pohybem postav. Muž maluje štětcem do vzduchu barevné objekty. Ty létají, dívka jeden z nich chytá do rukou, jedno z dětí se samo mění na barevné skvrny, opět se zhmotní a barvy nakonec končí uzavřeny v plechovce. Bezejmenný 16mm film z roku 1965 byl v roce 1984 reprodukován jako videoscreener na formátu Betamax a doplněn hudbou skupiny Supertramp (Child of Vision, 1979) a titulkem Filmová skica 1965. Pravděpodobně na přelomu 80. a 90. let tento materiál Pilař dále zpomaloval a trikově upravoval s využitím efektu obrazové mřížky. V této podobě byl film uveden po roce 1990, z této verze pochází i fotosky v Pilařově monografii (Josef Brukner a kol., Radek Pilař: obrazy, ilustrace, animovaný film, video. Praha: Slovart 2003). Mezi další nezveřejněné experimenty s materiálem patří pokusy s přetáčením z CRT monitoru a s efektem motion trail. Snímek byl veřejně prezentován například na výstavních prohlídkách Český obraz elektronický (Výstavní síň Mánes, Praha 1994), Experimental Cinema in Eastern Europe: Medium Experiments, Film & Video (Logan Center, Chicago 2016), Radek Pilař 90 (Villa Pellé, Praha 2021), nebo na festivalech TINA B. – Art & Happiness (Praha 2012), BAM, Shorts IV – Medium Experiments: From Film to Video (New York 2015), či na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava (Jihlava 2016 a 2021). Přibližná délka audiovizuálního díla jsou 2 min.

Náhledová fotografie audiovizuálního díla Cosmos – Křižíkova fontána (1992, autorkou Zdeňka Čechová)

Na počátku nového milénia získal Jan Jedlička uměleckou podporu od švýcarské pojišťovny Swiss Re, pro níž natočil krátký film Air (2001) a také portrét jejího konferenčního střediska Centre for Global Dialogue nedaleko Curychu. Strohá architektura ožívá v dialogu s krajinou, hosty i personálem a díky Jedličkově perspektivě se nezdá už tak upjatou. Po celý rok měl Jedlička dokumentovat tento moderní komplex architektů Marcela Meiliho a Markuse Petera, jak je postupně zabydlován personálem i návštěvníky. Zadání mělo své limity podmíněné opatrností pojišťovny, takže umělec nesměl ve filmu použít tváře hostů ani jejich rozhovory. Z omezení udělal Jedlička základ metody spočívající v práci s odlesky. Odsud také vzešel název souborného projektu Reflections, jehož součástí byly fotografie, kresby, katalog i tři filmy (16 Sketches of Dialogue, Air s Bertrandem Piccardem a Air jako konferenční znělka). Pravidla záznamu umožnila Jedličkovi natáčet číšníky, zahradníky nebo uklízeče. A tak je pozorujeme při práci, často jak sami pozorují své hosty, jejichž přítomnost k nám doléhá jen pomocí odrazů a zastřených konverzací. Jedlička se tak úspěšně pokusil o vyjádření nenaplněného dialogu mezi dvěma sociálními skupinami, díky němuž zůstává architektura neobydlenou i v plném provozu, a potvrzuje tak svou převážně reprezentativní funkci. Snímek byl prezentován na retrospektivní výstavě Jana Jedličky v Galerii hlavního města Prahy v roce 2021. Přibližná délka audiovizuálního díla je 18 min 50 s.

MediaInfo report archivního masteru audiovizuálního díla Vteřina za vteřinou (1994, autorkou Lucie Svobodová)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Shores of the Same Sea (2025, autorkami Anežka Horová, Klára Trsková).

Archivní master audiovizuálního díla O velikosti významu (1998, autorkou Janka Vidová Žáčková)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Setkání (2018, [2020], autorkou Alžběta Bačíková)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Bílá skála (1996, autorem Miloš Šejn).

Archivní master alternativní verze audiovizuálního díla Painting (1991, autorem Radek Pilař)

MediaInfo report skenu filmu audiovizuálního díla Hanibalova svatba (1974, autorem Jan Ságl)

Archivní master alternativní verze audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný” vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Echo-Vocis Imago (1994, autorem Jan Jedlička)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace původní verze audiovizuálního díla Pinup (1963, autorem Radek Pilař)

Autorizovaná reprezentace instalační verze audiovizuálního díla Tihle – Sociální situace: pět svázaných mužů, kanál 02 (2008, autorem Radim Labuda)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Parkovací smyčka (2009, autorkou Pavla Sceranková)

Ve filmu Erosynta I Martin Hřebačka využíval a ohledával možnosti počítačové animace. Na temném pozadí evokujícím nekonečnou hloubku pluje stříbřitá hmota, která pozvolně mění svůj tvar. Hudba Vladimíra Helebranta, který byl od roku 1988 členem české alternativní bigbeatové kapely MCH band jako klávesista a zpěvák, dotváří atmosféru umělého universa, jež je zdánlivě vzdálené naší realitě. Pomocí simulace optických a haptických vlastností povrchu stříbřitého morfujícího tvaru, vzniká prostor pro asociace od buněčných mikrosvětů, přes kapalná skupenství přírodních i chemických látek až po představy o vzdáleném vesmíru. Dílo bylo prezentováno na výstavě Český obraz elektronický - vnitřní zdroje (1994, Mánes), kde své rané počítačové animace vystavili také Lucie Svobodová, Věra Geislerová nebo René Slauka. Přibližná délka audiovizuálního díla je 3 min a 26 sec.

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Zmenšil jsem průměr Země (1977, autorem Lumír Hladík)