Složka obsahuje kompletní akviziční dokumentaci audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný" vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík), konzervátorskou zprávu, titulkový soubor, MediaInfo reporty autorizované reprezentace díla, skenu filmu, alternativní verze díla a souvisejícího archivního masteru.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný" vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík), sken filmu a alternativní verzi díla se souvisejícím archivním mastrem. Původní 8mm filmový materiál uložil Lumír Hladík v roce 2019 do depozitu Národního filmového archivu, kde byl následně nově digitalizován. Toto pásmo, uvedené pod umělým názvem Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981, obsahovalo záznamy sedmi akcí: Rituální vražda pitomého úsměvu, Neznámý zůstal neznámý, Můj osobní nekonečný vektor, Hranice - otázka bez odpovědi, Zmenšil jsem průměr Země, Už nikdy tenhle balvan, Moře v zrcadle. Na základě konzultace si Lumír Hladík vyžádal vytvoření nového, světlejšího digitalizátu. Jako autorizovanou verzi záznamu akce Můj osobní „nekonečný" vektor pak označil tento nový digitalizát uskutečněný v dubnu 2021. Alternativní verze díla byla získaná přímo z Akademie výtvarných umění v Praze (kolekce Videoarchiv). Je opatřena hudbou (blíže neidentifikováno) a anglickou explikací akce formou vloženého titulku přes obraz pomocí prolínačky. Související archivní master alternativní verze vznikl transkódováním originálního born-digital videa, jež proběhlo v Národním filmovém archivu v roce 2021.
Můj osobní „nekonečný“ vektor patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8 mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. „Rozhodl jsem se, že se stanu vlastníkem kosmického vektoru“. Na základě tohoto rozhodnutí vykonal v roce 1977 Lumír Hladík akci, v níž do krajiny vsadil patník a ceduli se symboly nekonečna, která na místě vydržela následujících pětadvacet let. K tomuto symbolickému uměleckému „přisvojení“ si zvolil místo na úpatí kopce Klepec u Úval. V druhé polovině osmdesátých let (přesněji není známo), kdy už Hladík žil v Kanadě, natočil místo jeho přítel Petr Soukup, který pořídil filmové záznamy i všech předchozích umělcových akcí. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Dílo bylo prezentováno v rámci společné výstavy s Jiřím Kovandou 35 let 7000 kilometrů: Lumír Hladík a Jiří Kovanda, Svit, Praha, 8. 9. – 27. 10. 2011. V roce 2020 byl film Můj osobní „nekonečný“ vektor uveden v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 na MFDF Jihlava 2020 v programové sekci Fascinace. Přibližná délka díla je 18 s.
Složka obsahuje kompletní akviziční dokumentaci audiovizuálního díla O velikosti významu (1998, autorkou Janka Vidová Žáčková), konzervátorskou zprávu a MediaInfo reporty autorizované reprezentace a archivního masteru díla.
V díle O velikosti významu autorka kombinovala autentické záběry amatérského filmu z roku 1965, který zachycuje běžný život lidí a dobovou atmosféru s vlastními videozáznamy z konce 90. let 20. století. Oba materiály propojila pomocí řady efektů: kolorování, zpomalení, fragmentace, výřezy či převrstvení. Dílo bylo poprvé prezentováno jako tříkanálová projekce na jednom plátně, kde se střídaly multiplikované obrazy, jež tak popíraly linearitu času. V této podobě bylo dílo uvedeno na výstavě Diskurs Feminin - Tělesný logos (Dům umění města Brna, 1998) nebo v LAB SCSU'98 (Centrum současného umění, Praha, 1998). V roce 2000 jej kurátorka Katarína Rusnáková zahrnula do Stálé expozice moderního a současného umění ve Veletržním paláci (Národní galerie Praha). V podobě krátkého filmu bylo dílo zařazeno do online výstavy První vlna (Národní filmový archiv, Praha, 2021). Přibližná délka audiovizuálního díla je 4 min.
Složka obsahuje kompletní akviziční dokumentaci audiovizuálního díla Music F Club (1971, autorem Jan Ságl), konzervátorskou zprávu, MediaInfo reporty autorizované reprezentace díla a skenu filmu.