Showing 3643 results

Rešerše k audiovizuálnímu dílu Polednice (1999, autorkou Niké Papadopulosová)

Archivní master instalační verze audiovizuálního díla Prohnutá dlažba – kanál 1 (2017, autorkou Alžběta Bačíková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Musica Picta – Čas smutku (1987 / 1991, autorem Radek Pilař)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Spejbl a Hurvínek (1998, autorem Zdeněk Mezihorák)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Džbány Franze Maxery v hospodě U Lojzy (1973, autorem Jan Ságl)

Alternativní verze audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný” vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace původní verze audiovizuálního díla Musica picta – Chvíle něhy (1988 / 1991, autorem Radek Pilař)

MediaInfo report autorizované reprezentace instalační verze audiovizuálního díla Prohnutá dlažba – kanál 3 (2017, autorkou Alžběta Bačíková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace původní verze audiovizuálního díla Musica Picta – Čas radování (1985 / 1991, autorem Radek Pilař)

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla Bosákové hody (1972, autorem Jan Ságl)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Obrázky (1989, autorkou Lucie Svobodová)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Květomluva (2013, autorkou Alžběta Bačíková)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Pocta Fafejtovi (1972, autorem Jan Ságl)

Dílo Možná bylo poprvé vystaveno v rámci instalace, kterou Pavla Sceranková vytvořila pro přehlídku finalistů Ceny Oskára Čepana v Galérii Médium (Bratislava 2010). Umělkyně ve videu dribluje s ikonickou skleničku značky Durit, jež proslula výrobou odolných skleněných výrobků. Prezentací záznamu ve smyčce autorka vytváří dojem, že sklenička nedopadá na zem, ale odráží se od dlaně a odolává tak zemské přitažlivosti. Podobně jako v dalších dílech vzniklých v tomto období, i v této práci si autorka prostřednictvím manipulace s audiovizuálním záznamem pohrává s kinetickými vlastnostmi statického objektu. Dílo je určeno k prezentaci na vertikálně otočené obrazovce. Přibližná délka audiovizuálního díla je 1 min 4 s.

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Monoskop no. 3 – Monkeyking legend (2011, autorem Martin Búřil)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Malinko nakouknout (2020, autorem Tomáš Kajánek)

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla Sběratel (2003, autorem Michal Pěchouček)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami (2024, autory Andran Abramjan a Jan Hofman).

Rešerše k audiovizuálnímu dílu Musica Picta – Čas radování (1985 – 1991, autorem Radek Pilař)

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla ARCO (1993, autorem Ivan Tatíček)

Instalační dokumentace audiovizuálního díla Repetice (2023, autorkou Zuzana Březinová)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Obrázky (1989, autorkou Lucie Svobodová)

Rešerše k audiovizuálnímu dílu Můj osobní „nekonečný” vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík)

Trilogie videí Po stopách krve, Spejbl a Hurvínek a 13. revír představuje autorskou revizi útržků televizního vysílání. Pro tyto účely si Mezihorák v roce 1998 zaznamenal jeden kompletní den programu ČT1 na kazetu Hi8. V záznamu později vyhledával krátké fragmenty, které často nesou stopy různých mediálních poškození, nebo zachycují zdánlivě prázdné, či neidentifikovatelné výjevy. Ty sestavoval do takzvaných re-editů, krátkých smyček, jež reflektují stejnou měrou mizanscénu původních filmů i charakter jejich mediálního povrchu. Ačkoliv práce vyvolává dojem digitálního díla, byla vytvořena za pomoci editoru The Fast Video Machine, který pouze digitálně kontroloval dva analogové Hi8 videorekordéry. Z toho také pramení rytmická nestabilita videí, je důsledkem technicky omezeného střihového zařízení. Svými názvy videa odkazují k původním filmovým dílům Po stopách krve (režie Petr Schulhoff, 1970), 13. revír (režie Martin Frič, 1946) a k seriálu Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka (režie Libuše Koutná, 1972). Spíše než o jejich cílené revize je jejich výběr důsledkem náhodného objevení v nepřetržitém toku televizního programu. Práce byly vytvořeny během studia na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Snímek Po stopách krve byl prezentován například na výstavě Snížený rozpočet (Mánes, Praha 1997–1998) nebo na online výstavě Nová vlna (Národní filmový archiv, Praha 2021). Přibližná délka audiovizuálního díla je 1 min 57 s.