Showing 119 results

Narozena roku 1990 v Ostravě. V letech 2015-18 studovala na Univerzitě v Ostravě v ateliéru tvůrčí fotografie. V roce 2019 se na stáži u umělkyně Niny Beier seznámila s Lucií Zelmanovou, s níž založila umělecké duo Sugar Be My Caramel. Poté společně studovaly v ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Karolína Matušková je spolu s Lenkou Glisníkovou členkou dalšího uměleckého dua nazvaného Shotby.us – zaměřují se na fotografii i pohyblivý obraz či tvorbu uměleckých kampaní (např. pro festival Tanec Praha). Karolína Matušková již dříve pracovala s videozáznamy, jehož aktéry byla speciálně cvičená zvířata z filmového průmyslu, které zaznamenala v jejich běžném životě bez scénáře. V uměleckých dvojicích rozvíjí téma mezidruhové komunikace, k čemuž využívá narativní formy obohacené o nostalgii i humor či surreálnou hravost.

Narozen 1969 v Kyjově, mezi lety 1992–1999 absolvoval studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (Ateliér VMP, vedoucí Tomáš Ruller). Pro práci Zdeňka Mezihoráka je příznačný zájem o nalezený materiál. Často využíval záznamy televizního vysílání, z nichž vyvtářel alternativní sestřihy, či jinak upravené autorské verze. V řadě případů jde o rapidmontáže několika opakujících se políček videa. Tyto postupy využíval pro dekonstrukci původní dramatické struktury, ale i jako mechanismus aktivace povrchu média a zdůraznění jeho fyzických kvalit a poškození, jako jsou nečistoty a poškození filmu, nebo chyby a výpadky videozáznamu. Tím, co je rozkládáno, je původní jazyk média (odkazující na předchozí Mezihorákovo setkání s lingvistikou během studia češtiny) i konkrétního komunikačního kanálu (televizního vysílání). V dalších videích pak Mezihorák autorsky přetvářel i další aspekty filmových předloh, například zvukovou stopu a podtitulky. Společně s Filipem Cenkem patřil k prvním tvůrcům, kteří v 90. letech začali využívat digitální systémy pro střih videa. Nejprve to byl tehdy trh uvedený hybridní editor The Fast Video Machine, který počítačově kontroloval střihové funkce Hi8 rekordérů, později první verze software After Effects. Jeho práce v době vzniku nebyly zamýšleny pro vystavování v galeriích, na výstavách byly ve své době prezentovány z podnětu kurátorů. Od roku 2000 se zabývá vývojem počítačových her, mj. spolupracuje s Amanita Design (např. Creaks, 2020).

Narozen v roce 1993 v Žilině. Ve své umělecké praxi vypráví příběhy pomocí dat a zkoumá halucinace umělé inteligence. V minulosti se tematicky věnoval městským periferiím, budoucnosti práce, podstatě lidskosti a technologickým zásahům do ní. Absolvoval bakalářské a magisterské studium na CAS FAMU (2014–2019), své filmy uvedl na festivalech a vystavil v galeriích v České republice, na Slovensku, v Německu, Rakousku, Polsku, Kanadě, Spojených státech a mnoha dalších zemích. Jeho díla patří do katalogu Canadian Filmmakers Distribution Centre.

David Mišťúrik je multimediální umělec narozený 24. 9. 2001, který pracuje primárně s videem a performancí, v nichž se odráží popkulturní estetika a společenská kritika. Spolupracoval s kolektivy jako Terén nebo D’epog, je spoluzakladatelem divadelního festivalu PLÁCEK a kurátorem hudbně-projekční platformy screening.13.

Narozena 21.6 2001 v Ústí nad Labem. Studuje v ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Věnuje se fotografii, videoartu a performance. V roce 2023 byl její klauzurní snímek Napětí zařazen do soutěže Fascinace: Exprmntl.CZ na MFDF Ji.hlava.

Narozena v roce 1994, je polsko-česká herečka a studuje Dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Jako režisérka se věnuje experimentálnímu dokumentárnímu filmu, ve kterém usiluje o spojení fyzického divadla a pohyblivého obrazu. K jejím dosavadním snímkům patří Animot (2021) o záchranných stanicích pro zvířata v Praze, krátký film Letopis Jarka Kamińského (2022) a Říká se, že nejdelší sen trvá 45 minut (2024), jenž natočila spolu se Zdeňkou Petrovou. Všechny tyto filmy byly uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava

Nebe Motýlová (vlastním jménem Tereza Motýlová, nar. roku 1999 v Praze) je filmařka a výtvarnice. Studovala animaci na FAMU, kde se zaměřovala na dokument v animaci. Věnuje se experimentální animaci a objektovému divadlu a zabývá se feministickými a environmentálními tématy. Její film Stromy a my (2022), natočený na 16mm materiál, získal ocenění na festivalu CinemAmbiente. Animovaný snímek malý film o znásilnění (2025) byl na MFDF Ji.hlava oceněn za nejlepší experimentální film a získal také cenu publika. Spolu s Bibi Stevens je autorkou objektové inscenace Natura Kultura (2025), uváděné v pražském divadle Alfred ve dvoře.

Barbora Mrázková, narozena 1978 v Praze, je fotografka, která se dlouhodobě zabývá také pohyblivým obrazem a video-instalacemi. Studovala fotografii na FAMU. Do roku 2008 působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem, který byl teoretikem fotografie a také fotografem. Barbora Mrázková se i nadále věnuje algoritmické povaze fotografie, a navazuje tak na spolupráci s Filipem Lábem. Umělkyně často vystavuje v pražských galeriích zaměřujících se na fotografii (např. Ateliér Josefa Sudka, Fotograf Gallery) a multimediální instalace (např. Galerie 35m², etc. galerie, Entrance Gallery). Působí jako odborná asistentka v ateliéru Fotografie na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni.

Eri Mrtva (on/ona) studuje na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně v Ateliéru performance. Ve své umělecké praxi se zaměřuje na reflexi mocenských vztahů, myšlenek kritické teorie a zkušenosti marginalizovaných, námětově čerpá i ze své životní zkušenosti jako queer postiženého umělectva a DIY kultury.

Národní filmový archiv byl založen roku 1943, v roce 1946 se stal členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF). V roce 1997 se stal zakládajícím členem Asociace evropských cinematék ACE (Association des Cinémathèques Européenes). V České republice se řadí k nejvýznamnějším paměťovým institucím; vedle plnění archivní role se podílí na zpřístupňování audiovizuálního kulturního dědictví veřejnosti, zabývá se vědeckou a publikační činností, prezentací filmového dědictví a rozvojem současné české kinematografie a pohyblivého obrazu.

Narozena v severovietnamském městě Thái Bình v roce 1998. Vyrostla v Tanvaldu. Studuje v bakalářském program v ateliéru Digitálních médií na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Narozen roku 2000 v Brně. V současné době studuje Magisterské studium na Ateliéru designu a digitálních technologií a absolvoval stáž na Ateliéru animace a filmu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2025 Teodor Nosál obhájil bakalářskou práci v podobě experimentální animované série Lamecore na Fakultě výtvarných umění v Brně v Ateliéru Video. Umělec se dlouhodobě věnuje zkoumání vztahu mezi zvukem a pohyblivým obrazem a Videoherní kulturou. Působil také jako light designer, vj, hudební producent, v současnosti se věnuje digitální tvorbě. Hudební klubová scéna ovlivnila také jeho audiovizuální tvorbu. Zajímá se o nelineární formy pohyblivého obrazu. Zkoumá formální možnosti 3D animačních softwarů. Pro jeho videoklipy i autorské filmy je charakteristický absurdní humor a takzvaná meme estetika.

Narozen 1953 v Košicích na Slovensku, v letech 1970–1975 studoval na Státní konzervatoři v Brně. Později absolvoval rovněž Ateliér multimédia, koncept, environment na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, kde od roku 1994 působí jako asistent a docent. Kromě výtvarné a audiovizuální oblasti se věnuje také literární tvorbě a publicistice.

Narozena 1972, v 90. létech absolvovala studium animace, režie a multimediální tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (vedoucí: Stanislav Miler, Věra Geislerová, Lucie Svobodová). Její film Panenky a muži získal hlavní cenu na Festivalu FAMU (kategorie multimediální tvorba). V průběhu let působila na různých pozicích v oblasti televizní tvorby a produkce.

Narodila se v roce ​​2002. Studovala v Ateliéru animované a interaktivní tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni.

Narozena roku 2002, studuje v ateliéru Multimédia Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Ve své tvorbě se pohybuje na pomezí videa, performance, prostorových instalací a práci s objekty či zvuky. Zabývá se tématy zpomalení v současném světě, který se neustále akceleruje. Její tvůrčí strategií je tedy práce s pomalostí a tichem a v obsahové rovině se soustředí na ty situace, v nichž se vytrácí význam času. Věnuje se rovněž ekologickým tématům a vztahu člověka ke krajině a prostředí. Obojí jí pak přivádí k zájmu o citlivější vnímání a hlubší propojení s okolním světem. Její snímek Mājā (2025) byl uveden na MFDF Ji.hlava v soutěžním výběru Fascinace:Exprmntl.CZ.

Narozen roku 1991 v Hradci Králové, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru fotografie pod vedením Aleksandry Vajd a Hynka Alta, později Martina Kohouta, kde absolvoval v roce 2017. Nejčastěji pracuje s médii fotografie a pohyblivého obrazu. Byl členem několika uměleckých kolektivů a iniciativ, které se kriticky zabývaly vysokoškolským vzdělávacím systémem (Ateliér bez vedoucího a Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky). Spolupracoval rovněž s Lucií Rosenfeldovou v Galerii Jelení, působil jako jeden z kurátorů v Galerii ETC. a účastnil se několika ročníků festivalu Fotograf. Samostatně se představil v galerii A.M.180. a Galerii mladých. Pavlík je jedním z iniciátorů Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky, která se stala v roce 2020 jedním z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého. V současné době studuje doktorský program na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Narozen 1973 v Duchcově, v letech 1991–1993 studoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a v letech 1993–1999 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění (v ateliérech Jiřího Lindovského a Jiřího Davida). V roce 2003 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, od roku 2006 působil jako kurátor galerie 35m2. Kromě výtvarné a audiovizuální oblasti se věnuje také divadelní tvorbě. Pěchouček v současnosti působí rovněž pedagogicky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Narozena 1998, je herečka a scénaristka. Studuje Střihovou skladby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Profesionálně se věnuje seriálové tvorbě a dabingu.

Theodora Pfeffermannová studuje v Centru audiovizuálních studií na FAMU a na Katedře filmových studií na FF UK. Působí jako lektorka filmové výchovy pro děti i dospělé. Její tvorba se pohybuje na pomezí animace, audiovizuálního eseje a výtvarného vyjádření.

Radek Pilař byl český výtvarník, animátor, režisér a pedagog. V letech 1950–1955 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v malířské škole Vlastimila Rady. Po absolutoriu byl ovlivněn informelním příklonem k nevýtvarným materiálům, ale i novými expresivními směry 50. let. V roce 1963 se zúčastnil studentské sekce 3. pařížského bienále. Postupy z malby (koláž a dekoláž, vrstvení, kombinace abstraktních a zobrazivých prvků) s oblibou uplatňoval při experimentech s filmem a později s videem. V 60. letech tvořil filmy metodou přímé animace na filmovém pásu, rukodělnými zásahy doplňoval i kamerový materiál. Od poloviny 80. let pracoval s videem, jeho práce byly založeny na intermediální kombinace malby, elektronické grafiky, animace a herecké akce. Tuto formu nazýval integra video art, nebo totální malba. Významným prvkem jeho videotvorby byla synestezie a zájem o vizualizaci hudby. Od 60. let spolupracoval jako režisér a animátor s Československou televizí a Krátkým filmem Praha. Vytvořil několik desítek animovaných filmů, zejména pro dětského diváka. Je autorem znělky Večerníčku a seriálu kreslených pohádek o Rumcajsovi. Spoluzaložil dětské časopisy Mateřídouška a Sluníčko. V 80. a 90. letech dvacátého století byl klíčovým organizátorem videoartových umělců v Československu. Inicioval založení oboru videa při Svazu českých výtvarných umělců, později Asociace videa a intermediální tvorby. Dále se podílel na založení ateliéru videotvorby na FaVU v Brně a katedry animované tvorby a videa na FAMU v Praze, na obou školách působil i jako pedagog.

Výběrová filmografie:

Pinup (1963-1965?)
Píseň hlemýžďů jdoucích na pohřeb (1965)
Abstraktní animace ze 60. let (1965)
Malování do vzduchu (1965)
The Time (1983)
V jablíčku bydlí panenka (1984)
Země, světlo vzduch (1984)
Grafika podzimu (1985)
Slovo (80. léta)
Zrcadlo času (1985)
Velká dětská symfonie (1985)
Musica Picta – Čas radování (1985/1990)
Musica Picta – Čas smutku (1987)
Musica Picta – Hodina slavnosti (1987)
Botička (1988)
Musica Picta – Chvíle něhy (1988)
Musica Picta – Čas tance (1989)
Musica Picta – Čas veselosti (1989)
Čas zkoušky (1989)
Barvy (1990)
Musica Picta – Minuty strachu (1990)
Flare up (1991)
Paintintg (1991)
Jizvy, jiskry, jistoty (1991)
Virtuální opona (1992)
Yes No Yes (1992)

Miriam Plieštiková je interdisciplinární umělkyně narozená v Praze. Ve své umělecké praxi se věnuje kresbě, malbě a pohyblivému obrazu. Studovala na FAMU a na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru malby 2 pod vedením Vladimíra Skrepla a v ateliéru intermédia 3 Tomáše Vaňka a Jiřího Havlíčka).

Narozena 1. 12. 1999 v Plzni. Studuje magisterský program v Centru audiovizuálních studií na FAMU. V předchozím studiu se věnovala převážně médiu fotografie na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Její tvorba zahrnuje experimentální film a fotografické instalace, v nichž sleduje proměnlivé hranice mezi existencí ve hmotném a v digitálním prostoru. Zajímá se o alternativní způsoby vnímání a obývání světa a to, jak se obrazy, technologie a mytologie vzájemně prolínají. Spolupracovala ve dvojici s Michaelou Kozákovou či Jiřím Klimentou.