Showing 119 results

Narozen roku 1991 v Hradci Králové, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru fotografie pod vedením Aleksandry Vajd a Hynka Alta, později Martina Kohouta, kde absolvoval v roce 2017. Nejčastěji pracuje s médii fotografie a pohyblivého obrazu. Byl členem několika uměleckých kolektivů a iniciativ, které se kriticky zabývaly vysokoškolským vzdělávacím systémem (Ateliér bez vedoucího a Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky). Spolupracoval rovněž s Lucií Rosenfeldovou v Galerii Jelení, působil jako jeden z kurátorů v Galerii ETC. a účastnil se několika ročníků festivalu Fotograf. Samostatně se představil v galerii A.M.180. a Galerii mladých. Pavlík je jedním z iniciátorů Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky, která se stala v roce 2020 jedním z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého. V současné době studuje doktorský program na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Narozena roku 2002, studuje v ateliéru Multimédia Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Ve své tvorbě se pohybuje na pomezí videa, performance, prostorových instalací a práci s objekty či zvuky. Zabývá se tématy zpomalení v současném světě, který se neustále akceleruje. Její tvůrčí strategií je tedy práce s pomalostí a tichem a v obsahové rovině se soustředí na ty situace, v nichž se vytrácí význam času. Věnuje se rovněž ekologickým tématům a vztahu člověka ke krajině a prostředí. Obojí jí pak přivádí k zájmu o citlivější vnímání a hlubší propojení s okolním světem. Její snímek Mājā (2025) byl uveden na MFDF Ji.hlava v soutěžním výběru Fascinace:Exprmntl.CZ.

Narodila se v roce ​​2002. Studovala v Ateliéru animované a interaktivní tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni.

Narozena 1972, v 90. létech absolvovala studium animace, režie a multimediální tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (vedoucí: Stanislav Miler, Věra Geislerová, Lucie Svobodová). Její film Panenky a muži získal hlavní cenu na Festivalu FAMU (kategorie multimediální tvorba). V průběhu let působila na různých pozicích v oblasti televizní tvorby a produkce.

Narozen 1953 v Košicích na Slovensku, v letech 1970–1975 studoval na Státní konzervatoři v Brně. Později absolvoval rovněž Ateliér multimédia, koncept, environment na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, kde od roku 1994 působí jako asistent a docent. Kromě výtvarné a audiovizuální oblasti se věnuje také literární tvorbě a publicistice.

Narozen roku 2000 v Brně. V současné době studuje Magisterské studium na Ateliéru designu a digitálních technologií a absolvoval stáž na Ateliéru animace a filmu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2025 Teodor Nosál obhájil bakalářskou práci v podobě experimentální animované série Lamecore na Fakultě výtvarných umění v Brně v Ateliéru Video. Umělec se dlouhodobě věnuje zkoumání vztahu mezi zvukem a pohyblivým obrazem a Videoherní kulturou. Působil také jako light designer, vj, hudební producent, v současnosti se věnuje digitální tvorbě. Hudební klubová scéna ovlivnila také jeho audiovizuální tvorbu. Zajímá se o nelineární formy pohyblivého obrazu. Zkoumá formální možnosti 3D animačních softwarů. Pro jeho videoklipy i autorské filmy je charakteristický absurdní humor a takzvaná meme estetika.

Narozena v severovietnamském městě Thái Bình v roce 1998. Vyrostla v Tanvaldu. Studuje v bakalářském program v ateliéru Digitálních médií na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Národní filmový archiv byl založen roku 1943, v roce 1946 se stal členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF). V roce 1997 se stal zakládajícím členem Asociace evropských cinematék ACE (Association des Cinémathèques Européenes). V České republice se řadí k nejvýznamnějším paměťovým institucím; vedle plnění archivní role se podílí na zpřístupňování audiovizuálního kulturního dědictví veřejnosti, zabývá se vědeckou a publikační činností, prezentací filmového dědictví a rozvojem současné české kinematografie a pohyblivého obrazu.

Eri Mrtva (on/ona) studuje na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně v Ateliéru performance. Ve své umělecké praxi se zaměřuje na reflexi mocenských vztahů, myšlenek kritické teorie a zkušenosti marginalizovaných, námětově čerpá i ze své životní zkušenosti jako queer postiženého umělectva a DIY kultury.

Barbora Mrázková, narozena 1978 v Praze, je fotografka, která se dlouhodobě zabývá také pohyblivým obrazem a video-instalacemi. Studovala fotografii na FAMU. Do roku 2008 působila v umělecké dvojici s Filipem Lábem, který byl teoretikem fotografie a také fotografem. Barbora Mrázková se i nadále věnuje algoritmické povaze fotografie, a navazuje tak na spolupráci s Filipem Lábem. Umělkyně často vystavuje v pražských galeriích zaměřujících se na fotografii (např. Ateliér Josefa Sudka, Fotograf Gallery) a multimediální instalace (např. Galerie 35m², etc. galerie, Entrance Gallery). Působí jako odborná asistentka v ateliéru Fotografie na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni.

Nebe Motýlová (vlastním jménem Tereza Motýlová, nar. roku 1999 v Praze) je filmařka a výtvarnice. Studovala animaci na FAMU, kde se zaměřovala na dokument v animaci. Věnuje se experimentální animaci a objektovému divadlu a zabývá se feministickými a environmentálními tématy. Její film Stromy a my (2022), natočený na 16mm materiál, získal ocenění na festivalu CinemAmbiente. Animovaný snímek malý film o znásilnění (2025) byl na MFDF Ji.hlava oceněn za nejlepší experimentální film a získal také cenu publika. Spolu s Bibi Stevens je autorkou objektové inscenace Natura Kultura (2025), uváděné v pražském divadle Alfred ve dvoře.

Narozena v roce 1994, je polsko-česká herečka a studuje Dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Jako režisérka se věnuje experimentálnímu dokumentárnímu filmu, ve kterém usiluje o spojení fyzického divadla a pohyblivého obrazu. K jejím dosavadním snímkům patří Animot (2021) o záchranných stanicích pro zvířata v Praze, krátký film Letopis Jarka Kamińského (2022) a Říká se, že nejdelší sen trvá 45 minut (2024), jenž natočila spolu se Zdeňkou Petrovou. Všechny tyto filmy byly uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava

Narozena 21.6 2001 v Ústí nad Labem. Studuje v ateliéru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Věnuje se fotografii, videoartu a performance. V roce 2023 byl její klauzurní snímek Napětí zařazen do soutěže Fascinace: Exprmntl.CZ na MFDF Ji.hlava.

David Mišťúrik je multimediální umělec narozený 24. 9. 2001, který pracuje primárně s videem a performancí, v nichž se odráží popkulturní estetika a společenská kritika. Spolupracoval s kolektivy jako Terén nebo D’epog, je spoluzakladatelem divadelního festivalu PLÁCEK a kurátorem hudbně-projekční platformy screening.13.

Narozen v roce 1993 v Žilině. Ve své umělecké praxi vypráví příběhy pomocí dat a zkoumá halucinace umělé inteligence. V minulosti se tematicky věnoval městským periferiím, budoucnosti práce, podstatě lidskosti a technologickým zásahům do ní. Absolvoval bakalářské a magisterské studium na CAS FAMU (2014–2019), své filmy uvedl na festivalech a vystavil v galeriích v České republice, na Slovensku, v Německu, Rakousku, Polsku, Kanadě, Spojených státech a mnoha dalších zemích. Jeho díla patří do katalogu Canadian Filmmakers Distribution Centre.

Narozen 1969 v Kyjově, mezi lety 1992–1999 absolvoval studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (Ateliér VMP, vedoucí Tomáš Ruller). Pro práci Zdeňka Mezihoráka je příznačný zájem o nalezený materiál. Často využíval záznamy televizního vysílání, z nichž vyvtářel alternativní sestřihy, či jinak upravené autorské verze. V řadě případů jde o rapidmontáže několika opakujících se políček videa. Tyto postupy využíval pro dekonstrukci původní dramatické struktury, ale i jako mechanismus aktivace povrchu média a zdůraznění jeho fyzických kvalit a poškození, jako jsou nečistoty a poškození filmu, nebo chyby a výpadky videozáznamu. Tím, co je rozkládáno, je původní jazyk média (odkazující na předchozí Mezihorákovo setkání s lingvistikou během studia češtiny) i konkrétního komunikačního kanálu (televizního vysílání). V dalších videích pak Mezihorák autorsky přetvářel i další aspekty filmových předloh, například zvukovou stopu a podtitulky. Společně s Filipem Cenkem patřil k prvním tvůrcům, kteří v 90. letech začali využívat digitální systémy pro střih videa. Nejprve to byl tehdy trh uvedený hybridní editor The Fast Video Machine, který počítačově kontroloval střihové funkce Hi8 rekordérů, později první verze software After Effects. Jeho práce v době vzniku nebyly zamýšleny pro vystavování v galeriích, na výstavách byly ve své době prezentovány z podnětu kurátorů. Od roku 2000 se zabývá vývojem počítačových her, mj. spolupracuje s Amanita Design (např. Creaks, 2020).

Narozena roku 1990 v Ostravě. V letech 2015-18 studovala na Univerzitě v Ostravě v ateliéru tvůrčí fotografie. V roce 2019 se na stáži u umělkyně Niny Beier seznámila s Lucií Zelmanovou, s níž založila umělecké duo Sugar Be My Caramel. Poté společně studovaly v ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Karolína Matušková je spolu s Lenkou Glisníkovou členkou dalšího uměleckého dua nazvaného Shotby.us – zaměřují se na fotografii i pohyblivý obraz či tvorbu uměleckých kampaní (např. pro festival Tanec Praha). Karolína Matušková již dříve pracovala s videozáznamy, jehož aktéry byla speciálně cvičená zvířata z filmového průmyslu, které zaznamenala v jejich běžném životě bez scénáře. V uměleckých dvojicích rozvíjí téma mezidruhové komunikace, k čemuž využívá narativní formy obohacené o nostalgii i humor či surreálnou hravost.

Narozena 29. 1. 2003. Studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni. Specializuje se na novomediální tvorbu.

Artur Magrot (*1985) v letech 2014–2020 studoval na pražské AVU v ateliéru Intermediální tvorba II pod vedením Jiřího Příhody, později Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského. V průběhu studia absolvoval stáž v ateliéru Nových médií Anny Daučíkové na AVU (2019) a zahraniční studijní pobyty na HFBK Dresden (2018) a UDK Berlin (2019). Studium na Akademii ukončil v roce 2020 diplomovou prací Global Illumination. Tato videoinstalace byla zařazena do mezinárodní soutěže Startpoint Prize a oceněna na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. V minulých letech svou práci představil na samostatných výstavách The Key’s in the Mailbox (GAMU, Praha 2023), Stupeň volnosti (Galerie Jelení, Praha, 2020) nebo Nebude to trvat dlouho (Start up, GHMP, 2016) aj. Je autorem dočasných i stálých realizací ve veřejném prostoru. V současnosti je studentem doktorského studia na AVU, kde také pracuje na 3D pracovišti. Je členem tvůrčího kolektivu FRAG a spoluzakladatelem projektu Ukradená galerie.

Tatiana Lvovská absolvovala Ateliér dokumentárních strategií na Katedře fotografie FAMU. Ve své tvorbě se zaměřuje na to, jak genderové stereotypy a jiné formy útlaku pronikají do každodenní komunikace a formují dynamiku mezilidských vztahů.

Narozena v roce 2001 v Ostravě, vystudovala Střední uměleckou školu v Ostravě, obor aplikovaná fotografie a média (2016–2020). Následně pokračovala ve studiu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, v Centru audiovizuálních studií (2020–2023). V rámci programu Erasmus absolvovala také studium na VIA University College v Dánsku (2022) a na École des Arts Décoratifs v Paříži. Ve své tvorbě se zaměřuje na prolínání umění a klasického filmu, přičemž často čerpá z témat paměti, identity, mytologie a snových či pohádkových prostředí. V roce 2023 byla vybrána k účasti na FIDCampus, mezinárodním rezidenčním programu pro mladé filmaře organizovaném Festivalem International de Cinéma (FID) v Marseile. Její krátkometrážní filmy "Zagovory" (2021), "Lilith a tělo" (2023) a "Krajina opuštění I.: Dívka s bičem" (2024) byly uvedeny na
několika výstavách, festivalech či projekcích, například v rámci soutěže Jiné vize na Festivalu filmové animace a současného umění (PAF), na FAMUFESTu v Praze, Diagnostika vol. 1 v Brně či na Prague Quadrennial.

Sarah Lomenová (*1995) je filmařka působící v Praze. Studovala arteterapii a animovanou tvorbu na bratislavské VŠMU, v současnosti je studentkou magisterského programu dokumentární tvorby na FAMU. Ve své práci propojuje autorský film s terapeutickým přístupem. Její filmy Reborn (2020), Marsonautka (2020) a Serpentis (2022) byly uvedeny na MFDF Ji.hlava.

Narozena v roce 1996. Je absolventkou bakalářského studia na UMPRUM v Ateliéru sochařství Edith Jeřábkové a Dominika Langa a současně studentkou magisterského Ateliéru volného umění III Dominika Gajarského a Michala Pěchoučka na UMPRUM. Koncepty jejích projektů vycházejí z ekofeministických teorií, environmentálních studií, mezidruhových a nebinárních základů. Zajímají ji průsečíky příběhů lidí a ostatních zvířat, koncept domestikace a jeho možná spojitost s láskou, osobní zkušenost lidství s životem v globální krizi a kapitalismu. Reflektuje osobní jako politické a naopak. Hledá prostory pro konkrétní utopie na sklonku apokalypsy.