Narozen roku 1997 v Rožnově pod Radhoštěm. Po studiu filmové teorie se začal věnovat vlastní tvorbě v Centru audiovizuálních studií na FAMU. Ve své umělecké praxi se zabývá propojením vědy a fikce s důrazem na imerzi a užití digitálních vizuálních efektů. Vystupuje jako součást hudebního projektu For All The Flesh s živými videoprojekcemi.
Narozen 1977 v Praze, zde vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara a později také Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění (Katedra režie, Katedra animované a multimediální tvorby). Mezi lety 1993–2000 byl členem rapové skupiny WWW, současně byl jedním z průkopníků české graffiti scény (tvořil pod pseudonymem Skarf, Scraf, nebo TCP crew). Kromě působení v oblasti autorské režie je Jan Zajíček autorem mnoha hudebních videoklipů, televizních spotů, nebo hudby k několika filmovým titulům. Je držitelem mnoha cen (např. čestné uznání Festivalu Eurovideo 99, Malaga, Španělsko, 1999; cena za nejlepší studentskou kolekci festivalu, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, 2003; cena Akademie populární hudby Anděl za nejlepší český videoklip roku 2007). V minulosti působil rovněž pedagogicky na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze.
Narozen 1965 v Brně, v letech 1983–1988 zde studoval Vědu o výtvarném umění (Masarykova univerzita). V Brně působil rovněž pedagogicky a to na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického (zejména v Ateliéru intermediální a digitální tvorby) a na Janáčkově akademii múzických umění. Kromě výtvarné a audiovizuální oblasti se dlouhodobě věnuje také hudbě a projektu fyzického básnictví.
Narozena 1973 v Praze; v roce 2022 absolvovala studium na Akademii výtvarných umění v Praze (obory: Konceptuální tendence, Intermediální tvorba, Nová média I), v roce 2006 rovněž absolvovala Art and Technology Graduate Program na Gothenburg University and Chalmers University of Technology. V současnosti je studentkou doktorského studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Katedra výtvarné výchovy). Kromě umělecké praxe a pedagogického působení se dlouhodobě věnuje rovněž kurátorské činnosti (v současnosti pracuje jako kurátorka sbírky výtvarného umění Památníku Lidice).
Narozen v Praze v roce 1986, je multimediální umělec a dokumentarista. Absolvoval Centrum audiovizuálních studií na pražské FAMU, a také stáž v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida na VŠUP či studijní pobyt v Argentině na Universidad de Cine, Buenos Aires. Jeho tvorbu ovlivnil street art a graffiti, v rámci kterých se pohyboval v době studií. Věnuje se dokumentárnímu filmu a umění ve veřejném prostoru. Jeho zájem o aktivismus jej přivedl k osvojení performance a uměleckých intervencí, díky nimž se mnohdy ocitá na hraně legality. Do roku 2012 působil jako člen skupiny Ztohoven. Své filmy prezentuje na domácích i zahraničních filmových festivalech, v galeriích v instalační podobě i jako site-specific, stejně jako v televizním vysílání.
Narozena v roce 1999. Studovala v Ateliéru animované a interaktivní tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při ZČU v Plzni.
Narodila se 23. 11. 1992 v Táboře. Absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory portugalistika, filmová studia, lusobrazilská studia. Dále pokračovala bakalářským programem na katedře Centra audiovizuálních studií na FAMU. V autorské tvorbě se věnovala rodinné historii, únavě ze soucitu, náboženským atributům v korporátní kultuře a postkoloniálním a dekolonizačním tématům. Zabývá se filmovou, literární a uměleckou produkcí z Mosambiku, Guineje-Bissau, Angoly, Kapverdských ostrovů, Svatého Tomáše a Princova ostrova a představuje ji českému publiku. Pracuje v Národním filmovém archivu jako kurátorka, překládá z portugalštiny a přednáší o afrických lusofonních kinematografiích a literaturách.
Studovala v Ateliéru animované a interaktivní tvorby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara při ZČU v Plzni.
Narozen 1979 v Praze, zde také studoval v ateliérech malby a nových médií na Akademii výtvarných umění (vedoucími Vladimír Skrepl a Michael Bielický, 1998–2005). V průběhu studia absolvoval rovněž stipendijní pobyt na Copper Union v New Yorku (2004). Ve své tvorbě se soustředí především na práci s pohyblivým obrazem, přičemž velká část jeho snímků a krátkometrážních videí se tematicky dotýká zejména nacismu, sudetoněmecké problematiky a queer identity. Marek Ther se s pravidelností účastní výstav a filmových přehlídek v Čechách i v zahraničí (např. v Berlíně, New Yorku nebo v Rotterdamu), v roce 2011 se stal také nositelem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Narozen 1957, v osmdesátých letech patřil k nejvýraznějším postavám českého alternativního filmu. Pro jeho dokumentární filmy je typická atmosféra blízkosti, pozice tvůrce, jako přímého účastníka děje. Jako kameraman a režisér byl autentickým pozorovatelem i přirozenou součástí dění kolem sebe. Takto zaznamenal nejen okamžiky všednosti pozdního socialismu, spojené především s okruhem jeho známých a spolužáků, ale i řadu kolektivů a osobností alternativní kulturní scény, jako například divadlo Vrata a skupiny Nahoru po schodišti dolů band, Němý Bobeš a Sto zvířat. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří série observačních Super-8 dokumentů Kruh D, O ničem jiném a Všude doma dobře nejlíp, v nichž využívá tvůrčích postupů rodinného filmu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začal jako jeden z prvních umělců v Československu pracovat s médiem videa, byl členem oboru videa SČVU, zúčastnil se dobově důležitých výstav Den videa (1989) a Český obraz elektronický (1994). Z tohoto období lze uvést video Motýl v tunelu, které tvoří symbolický předěl mezi kulturou filmového amaterismu osmdesátých let a videem transformačního období po roce 1989. Jeho dokument ARCO zachycuje českou účast na stejnojmenné mezinárodní výstavě videoartu v Madridu. Tatíčkovy filmy byly v osmdesátých letech uváděny na amatérských festivalech, zejména na Mladé kameře v Uničově a Brněnské 16. Zde pravidelně získávaly některou z hlavních cen. Dobovou kritikou byly vysoce hodnoceny, zejména v měsíčníku Amatérský film jim byla opakovaně věnována pozornost. Ve své době byly považovány za vysoce autentické, formálně neobvyklé, v řadě ohledů převyšující tehdejší profesionální dokumentární produkci. V devadesátých letech pak postupně upadly v zapomnění a byly digitálně zpřístupněny Národním filmovým archivem v roce 2019.
Narozena 1963 v Praze, zde rovněž vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (1982–1988, obor Filmová a televizní grafika, vedoucím prof. Jágr). V 90. letech absolvovala několik odborných stáží, např. v Kanadě, Belgií nebo v Německu. Byla zakládající členkou Institutu Intermédií, v současnosti působí také pedagogicky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve své tvorbě se zaměřuje na práci s elektronickými médii, zejména na počítačovou animaci, 3D prostorovou grafiku, virtuální realitu nebo umělou inteligenci.
Narozen 1974 v Plzni, studium absolvoval na pražské Akademii výtvarných umění (1996–2003 magisterské studium v oboru malířství, 2013–2016 doktorské studium architektury a designu). Je spoluzakladatelem Centra pro současné umění display a finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2006. Kromě výtvarné a audiovizuální oblasti se věnuje také architektuře a filmovému výtvarnictví. V současnosti působí rovněž jako vedoucí Ateliéru nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze.
Narozen v roce 1990. Je absolventem komunikačních studií a žurnalistiky Univerzity Karlovy a studentem Katedry dokumentární tvorby na FAMU.
Narozena v roce 1999. Studuje v Centru audiovizuálních studií na FAMU. Ve své práci se věnuje feministickým a queer perspektivám s důrazem na otázku identity.
Narozen 21.02. 2001 v Praze je studentem oboru Nová média na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Věnuje se experimentům na pomezí výtvarného umění a videoartu. Je členem kreativního studia Seeya Creative, kde působí jako režisér a kameraman hudebních videoklipů a módních kampaní.
Narozen 1956 v Děčíně, Slauka byl členem Oboru video, který založil Radek Pilař. V 90. letech se mimo jiné věnoval experimentům s počítačovou animací, kterou tvořil sám nebo v spolupráci s Věrou Geislerovou. V průběhu let působil na různých pozicích v oblasti televizní tvorby a produkce, v současnosti působí rovněž jako pedagog na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (obor počítačová grafika).
Narozen 1947 v Jablonci nad Nisou, v roce 1975 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obory výtvarná výchova, dějiny umění a estetika). V roce 1976 získal doktorát filozofie, v roce 1991 byl jmenován profesorem malířství. V letech 1990–2011 působil jako vedoucí intermediálního ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze a jako hostující pedagog na Akademiích v Aix-en-Provance, Carraře, Haagu, Ljubljani, Stuttgartu a Vídni. Šejnově filmové práci v sedmdesátých letech předcházela řada experimentů se sekvenčním snímáním nebo sériemi diapozitivů prezentovaných jako diapásma v průběhu výstav (například Cesta [1967–1973], Bažinami pod Zebínem [1972]). S filmem začal poprvé pracovat v roce 1970, jeho první práce jsou inspirovány italským neorealismem a Bergmanovými filmy z šedesátých let, na nichž však sleduje především kompoziční principy a vztahy člověka a krajiny. Po několika experimentech realizoval šest filmových děl v rozmezí let 1977–1985. Ty je možné považovat za v našem kontextu ojedinělý typ filmového vidění. Zaměřuje se na prožitek krajiny, jež pro něj vymezuje jak téma, tak i řadu konkrétních formálních postupů. Typické je pro něj subjektivní vedení kamery, jako by představovala jeho vlastní „dívání se“. To jeho práce spojuje s vlnou filmových experimentů sedmdesátých let, stejně tak ale odkazuje ke koexistenci člověka s okolním ekosystémem. Později Šejn využívá řadu dalších médií (video, CD-ROM, počítačovou animaci), aniž by to zásadně proměňovalo jeho témata a jazyk. Je tvůrcem, jehož tvorba stojí nad médii, ačkoliv je jeho práce interpretována z pozic performance, body-artu, land-artu nebo environmentálního umění.
Narozena 1980 v Košicích na Slovensku, v letech 2000–2006 studovala Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliérech Miloše Šejna a Milana Knížáka). Zde rovněž obhájila dizertaci v oboru Výtvarná tvorba. V průběhu studia absolvovala několik stipendijních pobytů (Visegrad Artist Residency Program v Budapešti, Cooperative Méduse v Quebecu). V letech 2007 a 2015 byla Sceranková finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, současně byla laureátkou Ceny Václava Chada (2009) nebo Ceny rektora AVU (2006). V současnosti působí také pedagogicky jako vedoucí Ateliéru intermediální tvorby II. na pražské Akademii výtvarných umění (společně s Dušanem Zahoranským).
Narozen 1942 v Humpolci, od roku 1963 pracoval jako nezávislý fotograf. V 60. letech fotografoval pro časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění, současně byl členem Svazu českých výtvarných umělců (SČVU). Koncem 60. let začal spolupracovat s rockovými skupinami The Plastic People of the Universe a The Primitives Group. Po roce 1989 začal Ságl spolupracovat na zakázkách pro časopisy jako National Geographic, Geo, Smithsonian, Gault Millau, Zeit Magazin či The New York Times. V roce 1989 se stal rovněž spoluzakladatelem Pražského domu fotografie (Prague House of Photography, PHP).
Narozen v roce 1991. Vystudoval ČVUT v Praze a v současnosti je doktorandem na katedře informatiky Oxfordské univerzity. Zabývá se výzkumem strojového učení, především ve vztahu k analýze a generování obrazu. Je autorem několika krátkých experimentálních filmů, do jejichž vzniku zapojil strojové učení. Zároveň se věnuje analogové fotografii.
Narozena roku 1986 je umělkyně a pedagožka. Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru malby Jiřího Černického, poté v ateliéru sochařství u Dominika Langa a Edith Jeřábkové a během studia byla členkou skupiny Ateliér bez vedoucího. Ve své tvorbě pracuje především s experimentálním dokumentárním filmem vycházejícím z umělěcko-výzkumné praxe. Prostřednictvím svých filmů se vztahuje k otázkám o měnící se povaze vztahu mezi reprezentací a tělem. V současnosti se věnuje výzkumu vtělené paměti a možnostem její vědecké i umělecké reprezentace. Její práce byly uvedeny mimo jiné na MFDF Ji.hlava či na PAF Olomouc, kde se v roce 2016 stala držitelkou hlavní ceny přehlídky Jiné vize za snímek Polymind (2016).