Showing 2794 results

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Hodina slavnosti (1987 / 1991, autorem Radek Pilař)

Rešerše týkající se základních biografických údajů a celkové tvorby Radka Pilaře

Pracovní rešerše obsahující souhrnné informace získané v letech 2021–2022 v rámci výzkumného projektu 4525/2021 Videoarchiv Radka Pilaře (projekt podpořen Státním fondem kinematografie).

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla Musica Picta – Hodina slavnosti (1987 / 1991, autorem Radek Pilař)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Musica Picta – Hodina slavnosti (1987 / 1991, autorem Radek Pilař)

Hudební video Hodina slavnosti na motivy Římských slavností Ottorina Respighi je podobně jako další části Musicy Picty založeno na kontrastu neživých věcí uváděných do chodu lidskými aktéry. Na začátku sledujeme opuštěný zábavní park. V něm se objevují děti a atrakce se dávají samočinně do pohybu stejně jako sladkosti, které děti v průběhu videa konzumují. Proběhne slavnost, děti mizí a park se opět zastavuje. K oživení věci je využito především klíčování herců na pozadí, pixilace a stop-motion animace. Ve videu jako jedno z dětí účinkuje i Pilařova dcera Marina. Video vzniklo kolem roku 1987, uchovaná verze byla s minimálními zásahy publikována v roce 1991. Přibližná délka audiovizuálního díla je 5 min 48 s.

Musica Picta vznikla ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon jako série hudebních videí s využitím titulů ze supraphonského katalogu vážné hudby. Spoluautory námětu byli Josef Brukner a Jiří Pilka. Pro produkci tohoto typu bylo v podniku v polovině 80. let založeno zvláštní oddělení Supraphon Music video vedené Jiřím Hubačem. Tvořilo jej mobilní studio určené zejména pro nahrávky hudby v terénu. Sestávalo z několika automobilů různého určení. Prvním z nich byl vyřazený přenosový vůz Bedford odkoupený z Československé televize a přestavěný na videostudio, dále zvukový vůz Liaz, menší obrazový vůz Volkswagen a vůz Avia. Videoprodukce probíhala na palcovém C formátu a U-matic HB ve spojení s obrazovou režií JVC a šestnáctistopým magnetofonem Studer. Pilař ve studiu pracoval průběžně od roku 1985 až do 90. let. S pomocí techniků zpracovával své vlastní záznamy na formátu Betamax, nebo pořizoval nové profesionální televizní kamerou JVC. Mobilita studia mu umožnovala natáčet řadu lokací v plenéru, mimo jiné v okolí jeho letního atelieru na chalupě v Jarkovicích. Díky možnostem obrazové režie Musica Picta obsahuje množství trikových postupů, včetně klíčování herců a stop-motion animace na analogové videopásce. Zamýšleným výstupem projektu byla VHS kazeta, která by byla v duchu tehdejší praxe v běžném prodeji v hudebních obchodech. Z toho důvodu si také Supraphon vyžádal prodloužení délky tak, aby to odpovídalo obvyklé délce prodávaných kazet. Po dokončení cyklu však vydavatelství od záměru upustilo a cyklus oficiálně vydán nebyl. Pilař pokračoval v práci na něm i po roce 1990, kdy se studio včetně jeho zaměstnanců a vedení privatizovalo a dále působilo pod názvem Bohemia Video Art. Z tohoto období také pochází finální verze Musicy Picty prezentované Pilařem při různých příležitostech v letech 1990-1992.

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Náhledové video autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Konzervátorská zpráva audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Archivní master audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Akviziční zpráva audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Autorizovaná reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

MediaInfo report archivního masteru audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Rešerše k audiovizuálnímu dílu Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Náhledová fotografie autorizované reprezentace audiovizuálního díla Možná (2010, autorkou Pavla Sceranková)

Dílo Možná bylo poprvé vystaveno v rámci instalace, kterou Pavla Sceranková vytvořila pro přehlídku finalistů Ceny Oskára Čepana v Galérii Médium (Bratislava 2010). Umělkyně ve videu dribluje s ikonickou skleničku značky Durit, jež proslula výrobou odolných skleněných výrobků. Prezentací záznamu ve smyčce autorka vytváří dojem, že sklenička nedopadá na zem, ale odráží se od dlaně a odolává tak zemské přitažlivosti. Podobně jako v dalších dílech vzniklých v tomto období, i v této práci si autorka prostřednictvím manipulace s audiovizuálním záznamem pohrává s kinetickými vlastnostmi statického objektu. Dílo je určeno k prezentaci na vertikálně otočené obrazovce. Přibližná délka audiovizuálního díla je 1 min 4 s.

MediaInfo report autorizované reprezentace audiovizuálního díla Milada (2019, autorkou Pavla Sceranková)