Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci audiovizuálního díla Můj osobní „nekonečný" vektor (druhá polovina 80. let, autorem Lumír Hladík), sken filmu a alternativní verzi díla se souvisejícím archivním mastrem. Původní 8mm filmový materiál uložil Lumír Hladík v roce 2019 do depozitu Národního filmového archivu, kde byl následně nově digitalizován. Toto pásmo, uvedené pod umělým názvem Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981, obsahovalo záznamy sedmi akcí: Rituální vražda pitomého úsměvu, Neznámý zůstal neznámý, Můj osobní nekonečný vektor, Hranice - otázka bez odpovědi, Zmenšil jsem průměr Země, Už nikdy tenhle balvan, Moře v zrcadle. Na základě konzultace si Lumír Hladík vyžádal vytvoření nového, světlejšího digitalizátu. Jako autorizovanou verzi záznamu akce Můj osobní „nekonečný" vektor pak označil tento nový digitalizát uskutečněný v dubnu 2021. Alternativní verze díla byla získaná přímo z Akademie výtvarných umění v Praze (kolekce Videoarchiv). Je opatřena hudbou (blíže neidentifikováno) a anglickou explikací akce formou vloženého titulku přes obraz pomocí prolínačky. Související archivní master alternativní verze vznikl transkódováním originálního born-digital videa, jež proběhlo v Národním filmovém archivu v roce 2021.
Autorizovaná reprezentace audiovizuálního díla Moře v zrcadle (1980, autorem Lumír Hladík). Na rozdíl od skenu filmu tato verze neobsahuje záběry z cesty Lumíra Hladíka do východoněmeckého Warnemünde.
Sken filmu audiovizuálního díla Moře v zrcadle (1980, autorem Lumír Hladík). Na rozdíl od autorizované reprezentace tento sken obsahuje rovněž záběry z cesty Lumíra Hladíka do východoněmeckého Warnemünde.
Můj osobní „nekonečný“ vektor patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8 mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. „Rozhodl jsem se, že se stanu vlastníkem kosmického vektoru“. Na základě tohoto rozhodnutí vykonal v roce 1977 Lumír Hladík akci, v níž do krajiny vsadil patník a ceduli se symboly nekonečna, která na místě vydržela následujících pětadvacet let. K tomuto symbolickému uměleckému „přisvojení“ si zvolil místo na úpatí kopce Klepec u Úval. V druhé polovině osmdesátých let (přesněji není známo), kdy už Hladík žil v Kanadě, natočil místo jeho přítel Petr Soukup, který pořídil filmové záznamy i všech předchozích umělcových akcí. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Dílo bylo prezentováno v rámci společné výstavy s Jiřím Kovandou 35 let 7000 kilometrů: Lumír Hladík a Jiří Kovanda, Svit, Praha, 8. 9. – 27. 10. 2011. V roce 2020 byl film Můj osobní „nekonečný“ vektor uveden v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 na MFDF Jihlava 2020 v programové sekci Fascinace. Přibližná délka díla je 18 s.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci audiovizuálního díla Moře v zrcadle (1980, autorem Lumír Hladík) a sken filmu. Původní 8mm filmový materiál uložil Lumír Hladík v roce 2019 do depozitu Národního filmového archivu, kde byl následně nově digitalizován. Toto pásmo, uvedené pod umělým názvem Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981, obsahovalo záznamy sedmi akcí: Rituální vražda pitomého úsměvu, Neznámý zůstal neznámý, Můj osobní nekonečný vektor, Hranice; otázka bez odpovědi, Zmenšil jsem průměr Země, Už nikdy tenhle balvan, Moře v zrcadle. V roce 2020 bylo pásmo porovnáno se soubory získanými z kolekce Akademie výtvarných umění v Praze. Verze Moře v zrcadle z této kolekce byla v porovnání s digitalizátem pořízeným v Národním filmovém archivu kratší, výrazně světlejší a barevnější. Jedna verze byla opatřena hudbou. Na základě konzultace Lumír Hladík doporučil tyto verze již neprezentovat a vyžádal si vytvoření nového, světlejšího digitalizátu. Jako autorizovanou verzi záznamu akce Moře v zrcadle pak označil nový digitalizát o celkové délce 9 min 7 s.
Hladíkova akce Moře v zrcadle byla na dlouhou dobu jediným známým autorovým dílem a to díky zmínce v knize Petra Rezka Tělo, věc a skutečnost v současném umění (Praha: Jazzová sekce, 1982). V akci Hladík reagoval na moře jako symbol svobody. Po dvou letech, co naposledy viděl moře, se rozhodl, že uplynula dostatečně dlouhá doba, aby se k němu vypravil za účelem ho „nevidět”. Spolu s přáteli se vydal k Baltskému moři, konkrétně do Warnemünde ve Východním Německu. Po příjezdu umístili jeho přátele zrcadlo tak, aby odráželo moře, a Hladíka s páskou na očích k němu dovedli. Po hodině pozorování moře v zrcadle se Hladík nechal opět se zavázanýma očima odvést k autu a odjel zpět do Prahy. Nedlouho po této akci Hladík emigroval do Kanady. Filmový záznam akce pořídil Hladíkův přítel Petr Soukup. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Umělec nechal filmy v Kanadě digitalizovat a opatřit vysvětlujícími mezititulky a hudbou. V této podobě bylo Moře v zrcadle prezentováno například v rámci online výstavního projektu Okno do videoarchivu VVP AVU (2013). Později se autor přiklonil k autentičtější dobové verzi bez hudby a bez textové explikace přes obraz, která byla zařazena na DVD kompilaci České akční umění. Filmy a Videa 1956–1989 (Edice VIDA, Praha: VVP AVU 2015). V roce 2020 bylo Moře v zrcadle uvedeno spolu s dalšími šesti akcemi v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 (MFDF Jihlava 2020, programová sekce Fascinace). Přibližná délka díla je 9 min 7 s.
Už nikdy tenhle balvan patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. Lumír Hladík v druhé polovině sedmdesátých let realizoval několik akcí ve středočeském kraji, kde vyrostl. O výběru krajiny však zpětně říká, že byla pouhým nástrojem, jako když si při kreslení vezmeme papír. V Hladíkových filmových záznamech akcí tak krajina zůstává do jisté míry anonymní a teprve performerovy trajektorie na ni vykreslují nějaké téma. V tomto případě se Hladík pokusil „skoncovat“ s balvanem, jenž ho provokoval od dětství. Po tři dny se přibližoval ke kameni na vrchu Klepec u Úval, aby se k němu dostal co nejblíže, aniž by se ho jakkoliv dotkl. Chronologie této třídenní akce, která proběhla ve dnech 12., 22. a 25. listopadu roku 1978 je ve snímku vyznačena pomocí titulek, které do záznamu při editaci snímku vložil Hladíkův přítel Petr Soukup, jenž, stejně jako šest dalších Hladíkových akcí z téže doby, natočil na vlastní 8mm kameru. Filmový materiál se do Hladíkových rukou dostal až o dekádu později. Dílo bylo prezentováno v rámci společné výstavy s Jiřím Kovandou 35 let 7000 kilometrů: Lumír Hladík a Jiří Kovanda, Svit, Praha, 8. 9. – 27. 10. 2011. V roce 2020 byl film Už nikdy tenhle balvan uveden v rámci pásma Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981 na MFDF Jihlava 2020 v programové sekci Fascinace. Přibližná délka díla je 2 min 1 s.
Složka obsahuje autorizovanou reprezentaci audiovizuálního díla Už nikdy tenhle balvan (1978, autorem Lumír Hladík) a sken filmu. Původní 8mm filmový materiál uložil Lumír Hladík v roce 2019 do depozitu Národního filmového archivu, kde byl následně nově digitalizován. Toto pásmo, uvedené pod umělým názvem Filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka / 1976–1981, obsahovalo záznamy sedmi akcí: Rituální vražda pitomého úsměvu, Neznámý zůstal neznámý, Můj osobní nekonečný vektor, Hranice - otázka bez odpovědi, Zmenšil jsem průměr Země, Už nikdy tenhle balvan, Moře v zrcadle. Na základě konzultace si Lumír Hladík vyžádal vytvoření nového, světlejšího digitalizátu. Jako autorizovanou verzi záznamu akce Už nikdy tenhle balvan pak označil tento nový digitalizát uskutečněný v dubnu 2021.
